V této expozici proto vycházím z výzkumných rešerší, natáčení a průběžné postprodukce dokumentárního filmu v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí, přičemž se zaměřuji na materialitu tapisérií a způsob, jak ji dokumentárně nejen reprezentovat, ale i zpřítomnit pomocí média filmu potažmo pohyblivého obrazu. V závěru studie navrhuji vlastní typologii materiality ve filmu (potažmo v pohyblivém obraze), která překlenuje dichotomii analogický versus digitální a namísto toho zohledňuje, jakým způsobem se v audiovizuálním díle s materialitou nakládá či jak je tematizována.

 

Studii koncipuji jako výzkum uměním a spíše než explicitní výzkumné otázky proto expozicí provází vzájemně prostupné výzkumné okruhy. 

  • Observace materiální a tělesné procesuálnosti vytkávání tapisérií
  • Analýza materiality tapisérií a filmové digitální technologie, jejich vzájemné prolínání a práce s nimi jako prohloubení dokumentární i autorské výpovědi
  • Praktická typologie materiality, která překlenuje dichotomii analogický versus digitální

 

Při natáčení vznikly (či stále vzniká) několik filmů a krátkých experimentů. Na tautologickém konceptu založená krátká hříčka 1001101 1101001 1111010 1100101 1101010 11101101 1100011 11101101 je součástí expozice. Zásadní je ale meditativní doku-esej Mizející, která má stopáž celovečerního filmu a propojuje v pomalém tempu natočené observační pasáže s abstraktními, výtvarně stylizovanými. Film stále vzniká a mj. také proto není součástí expozice. S některými scénami, tématy či obrazy z hrubého sestřihu filmu Mizející pracuji v dekomponované či nově přestříhané podobě i zde, přesto umělecko-výzkumná expozice i film naplňují zcela rozdílné účely. Samotný film obsahuje více dramaturgických linek a motivů, materialita v něm je sice všudypřítomná, přesto nepředstavuje základní téma. Expozice se oproti tomu zabývá primárně materialitou (potažmo výše vytyčenými výzkumnými okruhy). Oproti filmu neusiluji v této expozici ani o emocionální celistvost uměleckého díla ani o střihově fluidní tematickou syntézu. Expozice je především rhizomatickou, umělecko-výzkumnou analýzou materiality tapisérií a digitálního filmu.

Expozici jsem strukturně rozdělil do čtyř částí. Přesouvat se mezi nimi lze pomocí rozcestníku v podobě půdorysu valašskomeziříčské gobelínky.

  • V první části přibližuji metodu artistic research, kontext dokumentárního filmu a pohyblivého obrazu i své výzkumně tvůrčí já.
  • V druhé části paralelně rozvíjím dva protipohyby – historickou proměnu textilní struktury do digitální architektury v metaforickém kontrastu s tvůrčí trajektorií textilního výtvarníka a uměleckého vedoucího manufaktury Jana Timoteje Strýčka. Vytvářím zde paralelu mezi textilní a digitální technologií, která po vzoru archeologie médií vede k jinému promýšlení mediálních vztahů a genealogií vedoucí od textilu až k programům umělé inteligence. Zároveň přibližuji, nakolik se s digitální technologií ve své tvorbě stýkal a potýkal sám Jan T. Strýček.
  • Ve třetí části se už zcela věnuji natáčení a materialitě tapisérií a filmu v digitálním obraze. Třetí část má volnější strukturu tematických perspektiv a způsobů, jak jsem s materialitou v digitálním obraze pracoval. Tyto perspektivy se doplňují, vrství, zčásti překrývají, zejména protože rhizomaticky krouží okolo prostupných výzkumných okruhů. Ačkoli lze subkapitoly třetí části procházet libovolně, vědomě jsou zakótovány v prostoru ve dvou osách. Ve vertikálním směru jsou umístěny podle osy tapisériefilm, v horizontálním směru pak podle tří řádů typologie materiality, které se následně věnuji v poslední, čtvrté části.
  • Typologii, potažmo tři analytické řezy, navrhuji jako svůj způsob uvažování nad materialitou v kontextu filmu či pohyblivého obrazu, který překlenuje tradiční analogově-digitální dichotomii. Navzdory osvícenskému étosu typologizací obecně, neusiluji o přísnou kategorizaci, ale spíše o způsob praktického a z praxe vzešlého uvažování nad medialitou a materialitou.