Ruce v digitálním obraze: materialita tapisérií v autorském dokumentárním filmu

Petr Vasku

In this exposition, I invite you to the process of research carried out in the tapestry manufactory in Valašské Meziříčí. It aims to find out how to convey tapestries' craftsmanship, mediality and materiality through filming and post-production. The theme of transformation is essential: the transformation of the tapestry into a film image, but also the transformation of painting or graphics, which were the precursors of the tapestries woven in the manufactory. I am also looking for ways to use a primarily representational medium to achieve an effect of presence through materiality and corporeality. In my research, I interlace observational passages with stylized ones that emerge from a creative dialogue between the materiality of different media, artistic techniques, or post-production interventions. These methods can deepen not only the viewer's experience but also the documentary testimony and convey an almost tactile encounter with the filmed reality. Finally, based on practical experience, I distinguish working with materiality in film into three analytical cuts. V této expozici zvu do procesu výzkumu, jak skrze natáčení a postprodukci filmu o gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí zprostředkovat řemeslnost, medialitu a materialitu tapisérií a recipročně i filmové technologie. Podstatným je tedy téma proměny. Proměny tapisérie ve filmový obraz, ale i proměny malby či grafiky, které byly předobrazem v manufaktuře utkaných tapisérií. Paralelně hledám možnosti, jak pomocí média, které je primárně reprezentativní, docílit skrz materialitu a tělesnost účinku prezence. Ve výzkumu střídám observační pasáže se stylizovanými, které vzešly z tvůrčího dialogu materialit odlišných médií, výtvarných technik či postprodukčních zásahů. Tyto metody mohou prohloubit nejen divácký prožitek, ale i dokumentární výpověď a zprostředkovat až taktilní setkání s natáčenou skutečností. Nakonec na základě praktické zkušenosti rozlišuji práci s materialitou ve filmu do tří analytických řezů.

V této expozici proto vycházím z výzkumných rešerší, natáčení a průběžné postprodukce dokumentárního filmu v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí, přičemž se zaměřuji na materialitu tapisérií a způsob, jak ji dokumentárně nejen reprezentovat, ale i zpřítomnit pomocí média filmu potažmo pohyblivého obrazu. V závěru studie navrhuji vlastní typologii materiality ve filmu (potažmo v pohyblivém obraze), která překlenuje dichotomii analogický versus digitální a namísto toho zohledňuje, jakým způsobem se v audiovizuálním díle s materialitou nakládá či jak je tematizována.

Studii koncipuji jako výzkum uměním a spíše než explicitní výzkumné otázky proto expozicí provází vzájemně prostupné výzkumné okruhy.

Observace materiální a tělesné procesuálnosti vytkávání tapisérií

Analýza materiality tapisérií a filmové digitální technologie, jejich vzájemné prolínání a práce s nimi jako prohloubení dokumentární i autorské výpovědi
Praktická typologie materiality, která překlenuje dichotomii analogický versus digitální

Při natáčení vznikly (či stále vzniká) několik filmů a krátkých experimentů. Na tautologickém konceptu založená krátká hříčka 1001101 1101001 1111010 1100101 1101010 11101101 1100011 11101101 je součástí expozice. Zásadní je ale meditativní doku-esej Mizející, která má stopáž celovečerního filmu a propojuje v pomalém tempu natočené observační pasáže s abstraktními, výtvarně stylizovanými. Film stále vzniká a mj. také proto není součástí expozice. S některými scénami, tématy či obrazy z hrubého sestřihu filmu Mizející pracuji v dekomponované či nově přestříhané podobě i zde, přesto umělecko-výzkumná expozice i film naplňují zcela rozdílné účely. Samotný film obsahuje více dramaturgických linek a motivů, materialita v něm je sice všudypřítomná, přesto nepředstavuje základní téma. Expozice se oproti tomu zabývá primárně materialitou (potažmo výše vytyčenými výzkumnými okruhy). Oproti filmu neusiluji v této expozici ani o emocionální celistvost uměleckého díla ani o střihově fluidní tematickou syntézu. Expozice je především rhizomatickou, umělecko-výzkumnou analýzou materiality tapisérií a digitálního filmu.

Expozici jsem strukturně rozdělil do čtyř částí. Přesouvat se mezi nimi lze pomocí rozcestníku v podobě půdorysu valašskomeziříčské gobelínky.

V první části přibližuji metodu artistic research, kontext dokumentárního filmu a pohyblivého obrazu i své výzkumně tvůrčí já.

V druhé části paralelně rozvíjím dva protipohyby – historickou proměnu textilní struktury do digitální architektury v metaforickém kontrastu s tvůrčí trajektorií textilního výtvarníka a uměleckého vedoucího manufaktury Jana Timoteje Strýčka. Vytvářím zde paralelu mezi textilní a digitální technologií, která po vzoru archeologie médií vede k jinému promýšlení mediálních vztahů a genealogií vedoucí od textilu až k programům umělé inteligence. Zároveň přibližuji, nakolik se s digitální technologií ve své tvorbě stýkal a potýkal sám Jan T. Strýček.

Ve třetí části se už zcela věnuji natáčení a materialitě tapisérií a filmu v digitálním obraze. Třetí část má volnější strukturu tematických perspektiv a způsobů, jak jsem s materialitou v digitálním obraze pracoval. Tyto perspektivy se doplňují, vrství, zčásti překrývají, zejména protože rhizomaticky krouží okolo prostupných výzkumných okruhů. Ačkoli lze subkapitoly třetí části procházet libovolně, vědomě jsou zakótovány v prostoru ve dvou osách. Ve vertikálním směru jsou umístěny podle osy tapisérie–film, v horizontálním směru pak podle tří řádů typologie materiality, které se následně věnuji v poslední, čtvrté části.

Typologii, potažmo tři analytické řezy, navrhuji jako svůj způsob uvažování nad materialitou v kontextu filmu či pohyblivého obrazu, který překlenuje tradiční analogově-digitální dichotomii. Navzdory osvícenskému étosu typologizací obecně, neusiluji o přísnou kategorizaci, ale spíše o způsob praktického a z praxe vzešlého uvažování nad medialitou a materialitou.

Tip

Tip