Otázka: vnímáte a n t r o p o c é n jako pozitivní nebo negativní pojmem?
Definice: Antropocén je nový termín z oblasti geochronologie, který je motivován snahou označit období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém. Pojem je složen ze dvou řeckých slov anthropos (člověk) a kainos (nový).
Termín vymyslel ekolog Eugene Stoermer a popularizoval jej počátkem nového tisíciletí atmosférický chemik Paul Crutzen, držitel Nobelovy ceny. Ten považuje vliv lidského chování na zemskou atmosféru za natolik významný, že by měly být moderní dějiny lidstva označeny za nové geologické období. Mezinárodní unie geologických věd však roku 2024 návrh na vyčlenění nové geologické epochy s názvem Antropocén výraznou většinou zamítla.1 Jedním z důvodů byla delší historie vlivu člověka na planetu, včetně počátku zemědělství a průmyslové revoluce. Fenomén antropocénu je nadále hluboce studován a vznikají k němu nové studie, ve kterých skupina vědců tvrdí, že antropocén doopravdy nastal, a to od padesátých let minulého století. V období, kdy se objevily mikroplasty, jaderné zbraně a viditelné dopady lidské činnosti na klima. 2
Fokus:
Eliška Fulínová pracuje jako badatelka v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR, kde se v posledních letech věnuje filozofickému zkoumání antropocénu. Společně s Annou Kvíčalovou, historičkou vědy a religionistiky, zpracovaly publikaci Antropocénnosti, soubor esejistických textů, které v portrétech různorodých entit, artefaktů a přírodnin zpřístupňují komplexní téma antropocénu širokému publiku.
Autorky pojem nahlíží komplexně, upozorňují na nuance v jazyce a také na hojně užívané duality typu člověk a příroda, kultura a přirozenost, rácio a emoce jako na kategorie, které avšak “čím dál hůře slouží tomu,” 3 abychom antropocénu porozumněli. “Nahlížíme stále zřetelněji, že “příroda” a “kultura”, popřípadě “příroda” a “člověk” nejsou párová opozita a nezávislé existující entity. 4
Obrázek 1 Z knihy Antropocennosti: Lahve od Coca-Coly v glaciálním jílu grónského fjordu. Ta vpravo byla vyrobena v roce 1943 v americkém Bostonu a nalezena zde na mořském břehu v roce 2017.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora Foto | Petr Pokorný
Definičním znakem antropocénu je krize a přehodnocení postavení člověka, nikoli potvrzení jeho absolutní kontroly nad světovým děním. Antropocén není konec příběhu, je to nepříjemné prozření k jistotě, že člověk dávno nemá důsledky svého jednání pod kontrolou a že mnohé prostředy, kterými se snaží si ji vzít zpět, mají nepříjemnou tendenci žít si vlastním životem a vymykat se původnímu účelu a vizi jejich tvůrců – to je ostatně tendence typická nejen obecně pro vývoj technologií, ale také různorodých společenských regulací.5
V antropocénu prožíváme enviromentální žal. “Uvedená nejistota přímo souvisí s postavením vědy, která se v antropocénu čím dál častějí sama ukazuje jako nejistá a uzavřená. Můžeme a umíme vůbec dohlédnout nejen negativní, ale i pozitivní dopady lidských vynálezů, a zhodnotit tak jejich komplexní smysluplnost a přínos?”6
Autorky vybízejí k pohlížení na antropocén jako na komplexní jev. “Antropocén je perspektiva, reflexe, (staro)nový způsob, kterým vnímáme to, jak spolu věci souvisí. … Antropocém je způsob, jak se s věcmi setkávat, jak je vidět a prožívat v jejich relačním bytí. “7
Zdroje:
ANTROPOCENNOSTI: průvodce světem antropocénu. Praha: Academia, 2024. ISBN 978-80-200-3484-7.
Dostupné z: https://issuu.com/knizni_klub/docs/9788020034847
KARLÍK, T. (2024, 4. října) Věk člověka. Antropocén tačal v padesátých etech, tvrdí výzkum. ČT24. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vek-cloveka-antropocen-zacal-v-padesatych-letech-tvrdi-vyzkum-353641
WIKIPEDIE. (n.d.) Antropocén [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antropocén
Otázka: Jakých pět asociací vám vytane na mysli při čtení slova o d o l n o s t ?
Definice: Odolnost znamená být schopný ubránit se náporu, negativním vlivům, apod. (slovník současné češtiny)
Fokus:
Jak o odolonosti přemýšlí Alice Koubová, česká filosofka působící na Filozofickém ústavu Akademie věd ČR a také vysokoškolská pedagožka vyučující na Akademii múzických umění.
Obrázek 2 Z knihy Odolná společnost. Zdroj nakladatelství wo-men
Jakými nástroji lze podle vás uskutečnit sociální změnu?
Definice: Sociální transformace označuje hluboké a dlouhodobé změny ve struktuře společnosti, které se týkají institucí, hodnot, norem, rolí nebo vztahů mezi jednotlivci a skupinami. Jde o proces, který mění způsoby, jakými lidé žijí, pracují, komunikují a vnímají svět kolem sebe. Může být vyvolán technologickým pokrokem, ekonomickým vývojem, politickými změnami, migrací, válkou, klimatickými změnami nebo kulturním vývojem.
Fokus: UDRŽITELNOST JAKO CELOSPOLEČENSKÁ TRANSFORMACE
Transformace je přirozenou součástí každé společnosti. Dosáhnout změny a aplikovat nové myšlenky a principy do chodu společnosti lze dle sociologů třemi základními způsoby. Prvním je přístup bottom-up neboli „zespoda“, kdy se z jednotlivých společenských aktivit vynoří sociální změny. Do této skupiny patří mimo jiné umělecká činnost. Druhým přístupem je top-down neboli „seshora“, kdy se silní aktéři ujímají vedení a propagují či zlepšují sociální změnu. Příkladem je například plošné omezení vytápění veřejných prostor na určitou teplotu s cílem menšího energetického výdeje. Spojení obou přístupů, kdy strategie bottom-up i top-down probíhají společně, nazývají sociologové hybrid.
Myšlenky udržitelnosti dnes prostupují společností jak přístupem bottom-up, tak přístupem top-down, tedy hybridně. Již tolikrát mediálně zmíněný Green Deal je skvělým příkladem top-down přístupu, kdy Evropská unie poskytla značný obnos peněz a nařídila členským státům vytvořit své vlastní Národní plány obnovy, díky kterým by země transformovaly svůj průmysl do udržitelného chodu. Na tyto strategie navázal také vznik manuálu udržitelných postupů pro oblast divadla. I tento dokument částečně vzniká díky Národnímu plánu obnovy – tedy přístupem „seshora“.
Je však nutné připomenout i významné bottom-up aktivity, jako například činnost Grety Thunberg, která svými projevy přispěla k mezinárodní debatě o životním prostředí a tím výrazně ovlivnila i aktivity top-down. Na příkladu udržitelnosti můžeme vidět, že přístupy k dosažení transformace se vzájemně ovlivňují – bottom-up působí na top-down a naopak. Tímto pohledem je patrné, že žádná dílčí aktivita není zbytečná, a i když se nám některé činnosti mohou zdát jako „kapka v moři.“
Na závěr zmíním čtyři sociology, kteří se zabývají sociální transformací. Prvním je Anthony Giddens, který ve své publikaci Sociologie (1991, 2001) popisuje sociální transformaci jako součást modernizačních procesů, například při přechodu od tradičních společností k moderním (industrializace, urbanizace, globalizace). Důraz klade na reflexivní modernitu a rizikovou společnost.
Dalším je Zygmunt Bauman, autor knihy Tekutá modernita (2000), který se zabývá změnami identity a sociálního uspořádání ve společnosti, jež je proměnlivá, nejistá a individualizovaná. Proměna institucí a sociálních jistot je pro něj klíčovým aspektem sociální transformace.
Třetím je Manuel Castells, autor díla Informační věk: Ekonomika, společnost a kultura (1996–1998), který se věnuje vlivu informačních technologií a globalizace, vedoucích k nové formě společenského uspořádání – tzv. síťové společnosti.
Posledním autorem je Ulrich Beck, který analyzuje transformaci společnosti pod tlakem moderních rizik, jako jsou ekologické katastrofy, technologické havárie či globální problémy. Napsal knihu Riziková společnost (1986).
Otázka: Myslíte si, že je možné, aby se divadlo stalo uhlíkově neutrální?
Definice: Přídavné jméno udržitelný – takový, který může být udržen, který má schopnost se udržet. (Slovník současného jazyka českého) Sloveso udržet – zachovat v žádoucím stavu, zachovat trvání či existenci něčeho, neztratit, nepozbýt něčeho. (Slovník současného jazyka českého)
Fokus: Ekologická udržitelnost v divadelním průmyslu
Pojmy udržitelnost, udržitelný či udržitelně slýcháváme v posledních letech častěji než kdy dříve. Za poslední dvě dekády se jejich užívání v médiích dokonce zšestinásobilo.
Udržitelnost je komplexní pojem, který zahrnuje tři základní oblasti – environmentální, sociální a ekonomickou. K dosažení udržitelné společnosti je nezbytný komplexní přístup, který se promítá do všech těchto oblastí. Dlouhodobé zaměření pouze na jednu z nich a přehlížení ostatních nevede k celkové udržitelnosti.1
Aplikování principů udržitelnosti je proto náročné – vyžaduje promyšlené plánování, trpělivost a spolupráci. Transformace pracovních postupů na udržitelné se týká všech odvětví průmyslu, včetně odvětví kreativního.
Pokud bychom transformovali kulturní průmysl na uhlíkově neutrální, nedosáhli bychom přímého a zásadního efektu na klimatickou krizi. Je však důležité vnímat sílu kultury, která šíří myšlenky a svým udržitelným fungováním přispívá ke změně celospolečenského přístupu.
Jak píší autoři Průvodce udržitelností divadelní tvorbou (DAMU):
„Koneckonců tzv. kulturní a kreativní průmysly (a mezi nimi i divadlo) historicky přinášejí inovace, které dále přejímají ostatní průmysly a odvětví ekonomiky. Je tedy možné, že divadlo, které se vydá cestou udržitelné praxe, ovlivní své dodavatele (např. dodavatele materiálu na výrobu), své zřizovatele (např. municipality), své zaměstnance a zaměstnankyně a externí spolupracující a v neposlední řadě také své publikum. Z divadla se tak stává jakási „sociální síť“, která má schopnost šířit motivaci a ekologické hodnoty a zvyšovat tak tlak „odspodu“.“ 2
Udržitelný provoz v divadelním průmyslu je tedy možný. Například Národní divadlo v Praze se stalo prvním českým divadlem, které získalo evropský certifikát udržitelnosti. ND se zapojilo do iniciativy uspořádané organizací European Theatre Convention (ETC) – významnou evropskou sítí veřejně dotovaných divadel, která dnes sdružuje 63 institucí z různých evropských zemí. Jejím hlavním cílem je mimo jiné dosažení uhlíkové neutrality do roku 2030.
Dokumenty, návody, články a inspirace ETC, které lze vřele doporučit, jsou volně dostupné na webových stránkách: https://www.theatregreenbook.com/.
[1] Graf znázorňující frekvenci výskytu slova v celostátním tisku https://www.korpus.cz/slovo-v-kostce/search/cs/udržitelnost?pos=N&lemma=udržitelnost
[2] O udržitelných postupech v divadle doporučuji otevřít již zmíněný Průvodce udržitelnou divadelní tvorbou DAMU, který si můžete otevřít tady https://www.damu.cz/media/Pr%C5%AFvodce_udr%C5%BEitelnou_divadeln%C3%AD_tvorbou_DAMU.pdf
Otázka: Pracuje podle vás česká divadelní scéna udržitelně?
Fokus: UDRŽITELNOST V TVŮRČÍM PROCESU FYZICKÉHO DIVADLA
Samotný žánr fyzického divadla, které pracuje s minimem rekvizit a dekorací, často i ve volném nebo veřejném prostoru bez nutnosti vytápění, je z hlediska ekologie udržitelný velmi. Udržitelnost jako komplexní koncept zahrnuje kromě zmiňované ekologie také další sféry. Pokud se na udržitelnost ve fyzickém divadle chceme podívat v jejím širším slova smyslu, potom je důležité se zaměřit na další kritéria, jakými je fyzické zdraví a dlouhodobá kondice, psychická udržitelnost, kreativní udržitelnost, dále také ekonomická a sociální.
Do fyzického zdraví a dlouhodobé kondice patří bezpochyby prevence zranění, pravidelný trénink, rehabilitace, strečink a bezpečnost na zkouškách. Stejně tak důležité je pracovat s energií, prostorem na odpočinek a plného zotavení.
Psychická udržitelnost zahrnuje otevřenou komunikaci, důvěru v týmové práci ale také udržitelnou intenzitu práce, vymezení hranic a reálné plánování. Emocionální udržitelnost podporují také pravidelné reflexe procesu a možnost spolupráce s odborníky.
Kreativní udržitelnost znamená vytváření prostoru pro dlouhodobý tvůrčí rozvoj umělecké tvorby. Podporu pro experiment, hledání nových forem vyjádření a otevřenou spolupráci mezi tvůrci, která podporuje sdílení inspirací a vzájemné obohacování. Takové prostředí podporuje umělecký růst bez nutnosti neustálého výkonu či tlaku na výsledek.
Ekonomická udržitelnost se zaměřuje na životaschopnost z hlediska financí. Férové odměňování všech zúčastněných, zajištění prostředků před započetím tvorby a hledání různorodých zdrojů financování – jako jsou granty, crowdfunding, spolupráce s institucemi nebo edukativní aktivity. Cílem je, aby tvůrci nebyli dlouhodobě v existenční nejistotě a mohli svou práci vykonávat bez vyčerpání ekonomických zdrojů. Důležité je si dopředu vyjednat podmínky spolupráce a nespoléhat pouze na slovní domluvu.
Poslední klíčovou oblastí je sociální udržitelnost, která se věnuje především začleňování a přístupnosti. Udržitelné divadlo usiluje o to, aby bylo otevřené různým skupinám – z hlediska věku, tělesnosti, genderu, kulturního či sociálního zázemí. Nejde jen o to, kdo tvoří, ale i pro koho je tvorba určena – cenová dostupnost, jazyková přístupnost nebo inkluzivní dramaturgie jsou zásadní. Důležitá je také etika tvorby: jakým způsobem jsou zpracovávána témata, odkud čerpáme inspiraci a zda pracujeme s respektem ke komunitám, které tematizujeme.
Udržitelný přístup k tvorbě si žádá mnoho dílčích úkonů ze stran performerů a vedoucích projektu. Je to ideální stav, díky kterému se dá pracovat po celou dobu kariéry. Byly jste součástí projektů, které podle vás tyto kritéria pokryly dostatečně? Vytvořte si vlastní analýzu vašich zkušeností na základě aspektů udržitelnosti a zhodnoťte, jak si stojí současná divadelní scéna. Jak byste v ideálním případě pracovali vy sami?