Proč vždy umisťovat publikum do klasické konfigurace „divák–účinkující“, s jasně oddělenými prostory? Mají diváci pohodlně sedět a dívat se zpovzdálí jako pasivní přihlížející, pozorovatelé či „konzumenti“? Nebo mají být součástí jednoho prostoru spolu s performery, tedy účastníci?
Nejsme my lidé součástí přírody – živého, proměnlivého a dýchajícího fenoménu? Proč se tedy stavíme do pozice, kdy sedíme mimo přírodu, mimo jeviště a pouze přihlížíme? Jedním z přístupů k představením zaměřeným na přírodu je přesunout diváky blíže k performerům, nebo dokonce přímo mezi ně, jinými slovy na jeviště. Divák se tak dostává do aktivnější role – ať už se skutečně účastní dění, nebo jen vnímá z bezprostřední blízkosti.
Rozšířením tohoto přístupu je tvorba v netradičních prostorech: venku, v pohybu, s možností přesunu z místa na místo. Společným jmenovatelem je zapojení diváků.
Filozofické / vědecké pozadí
Richard Schechner ve své přelomové knize Environmental Theater (1973) vyslovil řadu myšlenek, které se staly základem poznání o možnostech divadla v netradičních prostředích. Ačkoli se kniha nezaměřuje přímo na hraní v plenéru, její přístupy otevřely mysl několika generacím umělců.
Schechner, Richard: Environmental Theater. New York: Hawthorn Books, 1973.
Body a tipy
-
využít celý prostor k rozbití tradičních vzorců a perspektiv
-
umístit diváky kolem hracího prostoru nebo přímo do něj
-
účinkující a diváci mohou být v jednom kruhu či oválu – nebo v několika kruzích, volně se pohybujících uvnitř či venku
-
performeři mohou být mezi diváky, nad nimi nebo dokonce pod nimi
-
diváci i účinkující se mohou pohybovat
-
požadovaný efekt: střídání odstupu a empatie, kontemplace a součinnosti; diváci zakoušejí perspektivu „IN/OUT“, střídání odstupu a empatie, kontemplace a součinnosti
[1] Další informace:
Kaplan: tradiční uspořádání sedadel nás udržuje v roli konzumentů; kukátkové divadlo jako ústa (osvětlené jeviště), která nesou kousky strávené potravy do útrob (diváci ve tmě).
Kaplan, Donald M. Divadelní architektura: D.: A Derivation of the Primal Cavity (Odvození primární dutiny). TDR 1968 12:3, 105-116.
Příklady
-
OSTROV od Burki & Com. Diváci na všech stranách, tanečníci se vynořují zezadu/zespodu - upoutávka, webové stranky
-
KARNEVAL ZVÍŘAT od skupiny Ostružina (CZ) – upoutávka, webové stranky
-
Opera o změně klimatu SUN&SEA(MARINA) s balkony pro diváky kolem pláže a nad ní
Otázka
Jaké jiné VYUŽITÍ PROSTORŮ / FYZICKÝCH KONFIGURACÍ může zaujmout diváka a rozvrátit tradiční myšlení o našem vztahu k přírodě?
Site-specific znamená tvořit specificky pro konkrétní lokalitu – a lokální identitu. Proč sedět ve státních divadlech, institucích, městských prostorách? Proč vystupovat odříznuti od venkovského prostoru, našeho průmyslu a krajiny? Proč tiše sedět v pohodlném divadle, když se toho kolem nás tolik děje? Mohou být inscenace exkurzemi? Může být krajina naším divadlem? Mohou být místa, kde získáváme energii, potraviny, vodu a vzduch, také naším hracím prostorem?
Síla „venkovních“ představení, která umocňují divácký zážitek z přírody, není ničím novým. Postupy jako site-specific mohou přivést diváky na místa, jako jsou botanické zahrady, geologické útvary, lesy, postindustriální prostory a další místa, kde mohou diváci niterně pochopit místní i tematické souvislosti.
Velmi důležitá poznámka: Je naprosto nezbytné věnovat zvýšenou pozornost bezpečnosti diváků, účinkujících a celého týmu v oblastech, které nejsou pro ně běžně určeny!
Filozofické / vědecké pozadí
Jak tvůrce experimentální performance Allan Kaprow, tak teoretička umění Miwon Kwon poukazují na historii „site-specific“ tvorby a na hodnotu práce mimo institucionální rámec. Zároveň ukazují, jak provedení různých částí projektu v průběhu času v několika vzdálených, někdy pohyblivých a měnících se lokalitách může dát tématu performativního projektu hloubku a komplexnost. V českém kontextu kniha Site Specific Denisy Václavové, Tomáše Žižky a kol. poskytuje nejširší přehled.Kaprow, Allan. Assemblages, Environments, and Happenings. New York: Harry Abrams, 1966. Kwon, Miwon. One Place After Another: Site-Specific Art and Locational Identity. Cambridge, Mass.: The MIT Press, 2002. Václavová, Denisa, Tomáš Žižka a kol.: Site Specific. Praha: Pražská scéna, 2008.
Body a tipy
-místo uvedení projektu může přímo souviset s jeho tématem
-přírodní, geologické, průmyslové nebo architektonické detaily mohou být neuvěřitelnou inspirací
-historické události mohou být posíleny, pokud se odehrávají v komunitě, kde se kdysi odehrály
-umělci a organizátoři často vedou diváky na exkurze k představení nebo jsou jejich součástí
-bezpečnostní povolení, zdravotní nezávadnost - včetně pojištění a právních otázek – je třeba řešit včas
-může být také nutné, aby si diváci/účastníci povinně přečetli bezpečnostní předpisy / nebo i podepsali protokol a aby byl vstup s doprovodem - nebezpečí post-industriálních prostor, místa v přírodě, počasí
-představení pod širým nebem nebo v průmyslových prostorách mohou být pro omezenou kapacitu
-zejména většina exkurzních představení má omezený počet diváků
-při velmi pečlivém plánování a výzkumu/terénní práci by bylo možné vytvořit situace s větší kapacitou venku, např. v přírodních amfiteátrech.
-použití více prostorů v průběhu času může umožnit komplexnější / hloubkové zkoumání složitých témat, jako jsou prvky přírody
Příklady
-
TEKTO.PARTY slovenské choreografky Zdeny Svítekové v Prokopském údolí -ilustrační fotky, webové stranky
Otázky
Jaké další přístupy K MÍSTU, kde se představení odehrává, mohou propojit diváky s přírodou?
Jak by mohlo být užitečné zapojit DO VÝBĚRU MÍSTA státní instituce nebo tradiční divadla?
V kontextu střední Evropy je přímá spolupráce mezi tvůrci tanečního nebo fyzického divadla s vědci zatím spíše výjimkou. Aby naše umělecká práce a výzkum zůstaly zakotveny v realitě a skutečné vědě, má smysl spolupracovat s vědeckými poradci nebo spolupracovníky osobně. Jak jinak můžeme zabránit tomu, abychom nechtěně šířili dezinformace nebo byli obvinění z propagandy? Taková spolupráce přináší řadu výzev, které vyžadují, aby byl umělec připraven se přizpůsobit, být trpělivý a nevzdávat se snadno. Skutečné poznání určitého aspektu přírodních věd trvá dlouho – může jít o roky. Někteří vědci mohou působit příliš zaneprázdněně nebo konzervativně, než aby se zabývali uměním, nebo se mohou obávat expresivity či zdánlivé naivity umění.
Mladší vědci nebo studenti přírodních věd mohou být otevření mezioborové spolupráci a neobvyklým uměleckým nápadům, zatímco starší vědci, kteří jsou v důchodu nebo se k němu blíží, zase mohou být ochotni sdílet své bohaté znalosti beze strachu o svoji reputaci. U vědců v polovině kariéry může být zase nejlepší hledat ty, kteří se ve své práci skutečně věnují osvětě veřejnosti (nebo dokonce umělecké spolupráci), a sledovat je. Pokud přímá spolupráce s vědci není ve vašem projektu možná, je vždy dobré provést pečlivý nezávislý výzkum. V takovém případě je klíčové se opřít o kvalitní zdroje a nevytvářet rešerše na základě jednoduchého vyhledávání na Googlu nebo na pseudovědeckých příspěvcích na sociálních sítích či manipulacích pomocí umělé inteligence. Takový výzkum může možná přinést inspiraci tvůrcům, umělcům a jejich divákům, ale nebylo by nejlepší potvrdit zjištění s vědeckými odborníky?
Filosofické / vědecké pozadí
Rozhovor Martina Maryšky se Zden Svítekovou a Napsugár Trömböczky
Body a tipy
-umělci přizpůsobují své velmi odlišné časové plány a pracovní rozvrhy, aby mohli pracovat a učit se od vědců
-uznávají, že vědci mají odlišnou pracovní dobu a nemusí být tak spontánní
-někteří umělci těží z dlouhodobých pracovních vztahů s vědci
-někdy vědci a instituce otevírají umělcům své pracoviště nebo výzkumné expedice
-přírodní vědci, kteří se také věnují umění, nejsou snadno k nalezení, ale existují
-někteří přírodní vědci a jejich instituce si uvědomují, že potřebují strategie pro lepší komunikaci s veřejností
-někteří přírodní vědci zasvětili svou kariéru osvětě a kontaktu s širokou veřejností nebo školními dětmi a mohou být otevřenější neobvyklým komunikačním strategiím a umění
-nevyžádané e-maily a telefonáty neznámým vědcům nemusí být příliš účinné (někdy fungovalo, když byly e-maily doplněny následnými telefonáty)
-hledejte místa, kde se můžete neformálně setkat s vědci – účast na vědeckých konferencích může být informativní a může být příležitostí, kde se setkáte s vědci
-někteří přírodovědci jsou v kontaktu s jinými profesními komunitami, které mohou být užitečné pro výzkum nebo jako základna pro publikum; např. půdní vědci mohou shromažďovat informace od zemědělců, nebo -entomologové a ornitologové mají malé „armády“ občanských vědců, kteří shromažďují informace o pozorování ptáků a monitorují hmyz
Příklady
Otázky
S jakými dalšími profesními komunitami mohu spolupracovat, aby moje inscenace byla založena na reálných základech, měla dopad a přilákala diváky?
Dramaturgie je to, jak se věci vyvíjejí, mění nebo liší v čase a prostoru, a to jak na jevišti, tak ve vnímání a představách diváků. Z tance a jiných forem umění víme, že dramaturgie nemusí být nutně narativní. Někteří dokonce hovoří o hrůze „velkých narativů“ a o tom, jak jsou tyto narativy využívány k podněcování strachu a k řízení či omezování představivosti lidí.
Tvůrci se proto místo toho obracejí k abstraktnějším přístupům rozvíjení akcí na jevišti. Stále však jde o to udržet diváky v napětí tím, co se na jevišti odehrává. Dramaturgie je tedy nutná, nebo spíš absolutně klíčová v případech, kdy se rozhodneme použít minimální či žádné prvky vyprávění.
Jeden příklad dramaturgické strategie čerpá inspiraci ze spekulativní fikce, což je široký literární žánr zabývající se hypotetickými nebo imaginárními situacemi, byť obvykle s narativem, který spekuluje o možných budoucnostech nebo alternativních realitách – například Válka s mloky Karla Čapka, mnoho děl polského autora Stanislawa Lema, nebo obdivuhodně dobře rešeršovaná dystopická kniha Margaret Atwoodové The Handmaid’s Tale (Příběh služebnice).
Strategii spekulativní fikce, která zdůrazňuje možné budoucí výsledky směrů, kterými se ubíráme v současnosti, mohou využít i tvůrci divadla a tance. Existují však příklady, které překračují klišé a vymykají se závislosti na manipulativním vyprávění či laciných jevištních derivátech filmové science fiction (což je sám o sobě často prázdný žánr využívaný pro zisk).
Pokud se jedná o díla imaginace, jak je může divák vnímat jako něco víc než pouhé úlety fantazie nebo nepodložené falešné zprávy?
Filosofické / vědecké pozadí
Body a tipy
- S dramaturgii také souvisí to, jak moc počítáme s diváckou připravenosti. Zda očekáváme, že divák bude číst doprovodnou brožuru nebo anotaci…? Nebo jestli dostatečně komunikuje samotná jevištní akce? Existují i funkční příklady, kdy performer přerušuje akce a cosi vysvětluje nebo přednáší - volí potom montáž jevištní akce s přednáškou…
- Scénografie a kostýmy mohou naznačovat alternativní existenci stejně tak jako choreografie, fyzično a jednání performerů
foto: POCKETART
Příklady
Podíváme-li se například na slovanskou mytologii, mytologii jiných evropských národů nebo obecně na pohádky, příběhy pro děti, balety, opery a divadelní hry, najdeme mnoho příkladů přírodních sil jiných než lidských, které jsou obdařeny lidskými vlastnostmi. V mytologii jsou to vodníci, rusalky, víly, Morana, Perun – abychom jmenovali alespoň některé. Vzpomeňme si také na moderní díla jako Liška Bystrouška nebo Ze života hmyzu. Tento jev se někdy nazývá antropomorfismus přírody, tedy přenesení přírody do lidské podoby nebo lidského chování.
Mnoho tvůrců a výzkumníků tento přístup obrátilo a místo toho se snaží použít lidské tělo k vytvoření či zobrazení inspirace z podob, hlasů, pohybů a chování jiného než lidského života a přírodních sil. Pokud se to týká zvířat, jedná se o zoomorfismus. Žánr tance, částečně osvobozený od tyranie „nutnosti vyprávět příběh“, nabízí mnoho přístupů k dramaturgii, které umělcům i divákům umožňují vychutnat si vzorce života daleko od lidské zkušenosti a klišé lidských konfliktů. Tyto možnosti zkoumají i jiné žánry založené na těle, zejména performance (performance art).
Klíčovými příklady od středoevropské choreografky jsou díla Zsuzsy Rózsavölgyi z Maďarska, např. OLD POND (2014), inspirovaná vlastním zážitkem z potápění, kdy se vynořila z těžké vody na dně do lehčích vrstev blízko hladiny. Rozsavölgyi využila své znalosti o lidském těle a jeho možnostech k vytvoření tance inspirovaného pohyby mikroskopických vodních organismů. Výsledkem je kompozice o životě pod neuvěřitelným tlakem, který se postupně uvolňuje do svobody, pohybu, hry a transcendence.
Její novější dílo THE GARDEN OF THE DRAGON (2019) představuje anatomii tvorů z doby po zániku lidstva.
Filozofické / vědecké pozadí
Filozof a výzkumník Márk Horváth (1989), žijící v Budapešti, napsal filozofickou úvahu o díle Zsuzsy, včetně jejího zaměření na anatomii za hranicemi lidského těla. Mezi jeho výzkumné a profesní zájmy patří posthumanismus, antropocén, postmodernita, spekulativní realismus a temná ekologie.
Originál v maďarštině // ČJ verze v překladu DeepL // English version translated by DeepL
Body a tipy
-
nejviditelnější volbou je vnější napodobování pohybu a tvarů zvířat, ale rozhodně není jedinou možností
-
studium rozdílů mezi lidskou a jinou než lidskou anatomií může během výzkumu a tvorby osvobodit mysl a podnítit tvůrce, performery i diváky k „hlubšímu ponoření se“
-
podívejte se např. na migrační vzorce pohybu; také pohyb stád, smeček, hejn, rojů, kolonií…
-
jen samotný hmyz tvoří více než polovinu pozemské biomasy, zatímco jeho biodiverzita prudce klesá
-
rostlinný život, mykologie, mikroorganismy nabízejí spoustu informací a inspirace
-
jaké anatomie existují mimo naše chápání světa jako něčeho, co nám patří a co můžeme ovládat?
Příklady
