Televizní prostředí ve střední Evropě

1. Úvod

Televize ve střední Evropě se od svého rozšíření v 60. letech vyvíjela v prostoru napjatém mezi uměleckou ambicí, politickou kontrolou a společenskou poptávkou. Veřejnoprávní instituce byly v socialistických zemích nástrojem ideologické výchovy, ale zároveň fungovaly jako laboratoře pro nové formy vyprávění. V Československu, Polsku nebo Maďarsku vznikala díla, která měla být „výchovná“ a „kolektivní“, ale často nesla výrazný rukopis jednotlivých tvůrců.

Klíčem k pochopení současných trendů (dokudramata, hybridní formáty, streamingová dramaturgie) je sledovat právě tyto kořeny – jak se jednotlivé žánry rodily, jak byly politicky rámovány a jak se v čase proměňovaly.

2. Televize ve střední Evropě: 60.–80. léta a proměny žánrových konvencí

- 60. léta – laboratoř nových narativů a experimentů. Televize se rychle šířila do domácností a stala se jedním z hlavních médií. Přestože byla pod přísnou státní kontrolou, nabízela prostor pro formální experimenty. Vznikaly dramatické inscenace adaptující literární předlohy, které se inspirovaly estetikou filmové nové vlny – autentické dialogy, poetické obrazy, civilnost. Současně se objevují první rodinné a profesní seriály (Tři chlapi v chalupě, 1961).

- 70. léta – normalizace a státní kontrola. Nástup normalizace v Československu a obdobné procesy v Polsku či Maďarsku vedly k výraznému omezení experimentálních tendencí. Dramaturgie vsadila na čitelné žánry: rodinné seriály, inscenace s jasně vymezenými morálními hodnotami a estrádní zábavu. Televize fungovala jako instituce každodennosti – nabízela pravidelný rytmus pondělních inscenací, nedělních estrád a seriálů ze života běžných profesí (lékaři, učitelé, dělníci). Typickým příkladem byl v Polsku seriál Czterdziestolatek (1974–77).

- 80. léta – první praskliny v systému. V tomto období se začaly postupně uvolňovat kontrolní mechanismy. Do regionu pronikají západní soap opery (Dallas, Dynastie), které působily jako zjevení a proměňovaly divácké preference. Domácí tvorba zůstává převážně melodramatická, ale začínají se objevovat hybridní formy: hrané seriály s realistickým přesahem, publicisticko-dokumentární cykly či inscenace využívající dokumentární postupy.

Společný model žánrových konvencí před rokem 1989

- rodinný a profesní seriál (lékaři, učitelé, dělníci),

- inscenace a adaptace literárních děl,

- estrády a soutěže (přísně dramaturgicky řízené).

Rigidní model posiloval touhu po alternativách. Proto byl po roce 1989 nástup globálních formátů a komerční logiky tak bouřlivý – diváci byli připraveni na atraktivnější estetiku a nové vyprávěcí vzorce.

3. Post-komunistická 90. léta – duální systém a redefinice identity

Pád komunismu přinesl zásadní změnu. Ve všech čtyřech zemích regionu se zavedl duální systém: vedle veřejnoprávních stanic vznikly nové komerční televize. To znamenalo střet dvou logik – logiky kulturní instituce a logiky tržní sledovanosti.

- V České republice se po nástupu programu Nova (1994) redefinovala role České televize: zatímco Nova přinesla importované seriály, bulvární zpravodajství a zábavní formáty, ČT si udržela kulturní a dokumentární profil.

- Na Slovensku musela STV čelit tlaku Markízy, která se stala nejsledovanější stanicí už v polovině 90. let.

- V Maďarsku se etablovaly RTL Klub a TV2, veřejnoprávní MTV ztrácela pozici, ale vznikla Duna TV s posláním vysílat pro maďarské menšiny v zahraničí.

- V Polsku zůstala veřejnoprávní TVP silná i přes růst Polsatu a TVN a nadále dominovala domácí produkci.

Shrnutí: 90. léta byla obdobím, kdy se etablovala nová dramaturgická logika: místo politicky kontrolovaného „výchovného“ programu nastoupila logika sledovanosti a komerční atraktivity. Veřejnoprávní televize však právě pod tlakem konkurence zdůraznily svou kulturní, vzdělávací a dokumentární funkci.

4. Nástup globálních formátů a glokalizace

Devadesátá léta a přelom tisíciletí znamenaly explozi globálních formátů – Who Wants to Be a Millionaire?, Survivor, Big Brother či Idols. Tyto pořady se rychle adaptovaly i ve střední Evropě a nastavily nové žánrové konvence: reality show, talentové soutěže a interaktivní hry s diváky.

Klíčovým procesem byla tzv. glokalizace – globální formáty dostávaly lokální kulturní významy. Česká a slovenská verze SuperStar využívaly regionální patriotismus, polské a maďarské adaptace čerpaly z národní hudební tradice. Podobně StarDance/Tanec s hvězdami spojily univerzální strukturu s lokálními celebritami.

5. Současnost: návrat k lokální fikci a hybridním formám

Od konce 2000s začal znovu posilovat význam domácí seriálové tvorby. Diváci se postupně nasytili importovaných a licencovaných pořadů, televize začaly investovat do původních dramat a komedií. V Česku to ilustrují seriály Ulice nebo Ordinace v růžové zahradě, v Polsku M jak miłość. Současně se objevují hybridní žánry kombinující hranou fikci s dokumentární estetikou – mockumentary, scripted reality nebo dokudramata.

6. Úkoly

Zaměříte se na dva příklady televizních inscenací, které reprezentují odlišná období a estetické přístupy. Jejich porovnání vám umožní lépe pochopit, jak se proměňovala role televize ve střední Evropě: od experimentální laboratoře 60. let k usedlejší a ideologicky „bezpečné“ dramaturgii 70. let.

Pozn.: Z obou ukázek je potřeba vybrat konkrétní části (aby to zůstalo u citací) a opatřit je titulky.

1. Zhlédněte část ukázky z inscenace Romeo a Julie 63 (ČST, 1963, režie Jiří Krejčík).

• Reprezentuje 60. léta – období experimentů a odvahy zkoušet nové formy.

• Sledujte poetiku: práce kamery, civilní dialogy, poetické obrazy, vliv filmové nové vlny.

• Přemýšlejte, jak televize překračuje pouhý záznam divadla a využívá vlastní média k tvorbě.

2. Zhlédněte část(i) inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu (ČST, 1971, režie Jiří Sequens).

https://www.ceskatelevize.cz/porady/134933-romeo-a-julie-na-konci-listopadu/

• Reprezentuje 70. léta – období normalizace a dramaturgické usedlosti.

• Všímejte si stylu kamery, hereckého projevu a celkového tónu – spíše klidné, jednoznačné, bez experimentů.

• Uvažujte, jak inscenace odráží proměnu televize v instituci každodennosti a nástroj ideologické stability.

Zadání:

Napište krátkou reflexi (cca 400–500 slov), ve které porovnáte obě inscenace. Zaměřte se na to, jak reprezentují dvě odlišná období televizní kultury ve střední Evropě a jak se v jejich estetice odráží politický a společenský kontext.