Současná televizní tvorba: trendy, koprodukce a streaming
V minulé lekci jste se dozvěděli:
V předchozím bloku jsme sledovali, jak se televizní kultura ve střední Evropě vyvíjela od 60. let až do 90. let. Viděli jsme, že televize byla v socialistických zemích nejen nástrojem ideologické kontroly, ale i místem, kde mohly vznikat nové formy vyprávění – od poetických inscenací po dokumentární cykly. Po roce 1989 pak přišel zásadní zlom: duální systém veřejnoprávních a komerčních stanic, import globálních formátů a redefinice role televize jako kulturní instituce.
Proč na to navazujeme:
Historický vývoj nám pomůže lépe pochopit současné trendy. To, co dnes považujeme za samozřejmé – hybridní formáty, online televize, streamingové služby – má své kořeny už v předchozích desetiletích. Tradice dokumentárně-hraných kombinací nebo důraz na národní identitu se neztratily. Jen se proměnily pod tlakem globalizace a digitalizace.
Na co se zaměříme tentokrát:
• globální trendy (streaming, mezinárodní formáty, glokalizace)
• koprodukce a spolupráce (HBO Europe, Canal+, Creative Europe)
• současné hybridní formáty (dokuseriály, dokudramata, scripted reality, mockumentary)
1. Vstup do nového milénia
Na přelomu tisíciletí se středoevropská televize ocitla v novém prostředí. Stabilizoval se duální systém: veřejnoprávní televize nadále pěstovaly kulturní a vzdělávací pořady, zatímco komerční stanice hledaly cestu k masovému publiku. Zásadní změnu však přinesla digitalizace a rychle rostoucí internet. Televize už nebyla jediným „oknem do světa“, ale jednou z více platforem, o diváky soupeřily i nové webové projekty.
Do regionu zároveň začaly masivně vstupovat globální formáty – reality show, talentové soutěže nebo licencované herní pořady. V českém a slovenském prostředí se staly symbolem počátku nového milénia pořady jako SuperStar nebo Big Brother. Tyto projekty přinesly nový typ dramaturgie: důraz na interaktivitu, emotivní vyprávění a propojení s mezinárodní značkou. Přesto nikdy nešlo jen o mechanické přejímání – vždy probíhal proces tzv. glokalizace, tedy přizpůsobení globálních formátů místnímu publiku. Československá SuperStar například využila známý mezinárodní formát, ale její úspěch byl založen na práci s národní hudební tradicí a regionálním patriotismem.
Od poloviny 2000s se začaly objevovat první streamingové platformy s nabídkou VOD (video-on-demand), které změnily divácké návyky i samotnou dramaturgii. Nástup fenoménu binge-watchingu znamenal, že kvalita a seriálová kontinuita se staly klíčovými parametry.
Vašíčková, Web TV as a Public Service: The Case of Stream.cz
→ Vidíme, že i online platformy nabízely diverzitu obsahu a testovaly nové žánry, přestože šlo o komerční projekty.
2. Koprodukce a streaming
Když se ve střední Evropě na přelomu tisíciletí stabilizoval duální systém, ukázalo se, že samotné národní trhy jsou příliš malé na to, aby dokázaly dlouhodobě financovat kvalitní dramatickou tvorbu. Řešením se staly koprodukce – spolupráce více zemí, případně partnerství s velkými zahraničními hráči.
Mezinárodní koprodukce
Významným hybatelem se stala například HBO Europe, která od poloviny 2000s začala systematicky investovat do původní tvorby ve střední a východní Evropě. Projekty jako česká Pustina (2016), polská Wataha (2014) nebo maďarská Terápia (2012) ukázaly, že i relativně malé trhy mohou produkovat seriály, které obstojí v mezinárodním srovnání. Koprodukce přinášela nejen finance, ale také know-how a kontakty na distribuční sítě. Nevýhodou naopak mohlo být oslabení „národního hlasu“, když dramaturgie musela vyhovět mezinárodním partnerům.
Streamingová revoluce
Nástup platforem jako Netflix, Amazon Prime Video nebo Disney+ proměnil standardy i v regionu. Nabídly rozsáhlou knihovnu zahraničních seriálů, nastavily vysokou kvalitu „premium drama“ a přinesly fenomén binge-watchingu. Domácí televize reagovaly: Česká televize rozšířila svou online knihovnu iVysílání, TV Nova systematicky budovala platformu VOYO, v Polsku se etabloval Player.pl, v Maďarsku pak RTL+ nebo HBO Max.
Streaming proměnil i dramaturgii. Tvůrci museli přemýšlet o struktuře seriálů jinak: jak udržet diváka, který může zhlédnout několik epizod za sebou? Výsledkem byl důraz na seriálové oblouky, komplexnější narativy a vizuální kvalitu.
3. Hybridní formáty dnes
Jedním z nejvýraznějších trendů posledních dvou dekád je rozvoj hybridních formátů – pořadů, které kombinují prvky dokumentu a fikce, žurnalistiky a hraného dramatu, zábavy a vzdělávání. Tento trend není nový, ale v éře digitalizace a streamingu získal novou podobu a význam.
Dokuseriály
V Česku se prosadil cyklus Český žurnál (ČT), který každoročně reflektuje aktuální společenská témata a přináší je ve formě ucelených dokumentárních filmů vysílaných jako seriál. Podobné formáty najdeme i v Polsku nebo Maďarsku, často v produkci veřejnoprávních médií.
Dokudramata
Příkladem je cyklus České století (ČT, 2013–2014), který dramatizuje klíčové momenty českých dějin. Kombinuje inscenované rekonstrukce s důrazem na fakta a představuje formát, který je atraktivní pro širší publikum, ale zároveň plní vzdělávací funkci.
Scripted reality
Tento formát inscenuje každodenní život prostřednictvím jednoduchého scénáře a neherců. Typickým příkladem je americká Judge Judy, která se tvářila jako autentická soudní síň, ale velká část interakcí byla předem připravená. V Česku se tato forma objevuje v pořadech Soudkyně Barbara nebo Policie v akci. Scripted reality je často kritizována za schematičnost, ale funguje jako „televize pro každého“.
Mockumentary
Fiktivní dokument využívá estetiku dokumentu, ale vypráví smyšlený příběh. Klasickými příklady jsou The Office (BBC, 2001) nebo American Vandal (Netflix, 2017–2018). V Česku se mockumentary plně neprosadilo, ale seriál Kosmo (ČT, 2016) využívá pseudodokumentární stylizaci jako satirický nástroj. Nejde o čistý mockumentary, spíše o politickou komedii, která si půjčuje dokumentární estetiku.
Vašíčková, Web TV as a Public Service: The Case of Stream.cz
“Stream.cz offered a diverse programming strategy that went beyond mere entertainment. While music shows and comedy sketches dominated the front page, the portal also experimented with environmental documentaries, socially engaged reporting, and hybrid genres mixing factual and fictional modes. Importantly, all content was freely available without subscription, which made the platform widely accessible, particularly for younger audiences.”
→ To ukazuje, že i komerční online platformy se staly laboratoří hybridních formátů.
4. Shrnutí
Hybridní formáty v současné středoevropské televizi ukazují, jak se propojuje tradice dokumentárního realismu s globálními trendy seriálové a zábavní produkce. Hranice mezi žánry jsou stále propustnější a právě v tomto prostoru vznikají inovace.
Vašíčková, Web TV as a Public Service: The Case of Stream.cz
“Although Stream.cz was a commercial initiative, its programming partly fulfilled the functions usually associated with public service: diversity, innovation, and accessibility. The case demonstrates that the values of public service are not tied exclusively to institutional broadcasters but can also emerge within commercial online projects. Stream.cz thus functioned as a laboratory of hybrid television in East-Central Europe.”
→ Vidíme, že hodnoty veřejné služby mohou vznikat i v komerčních online projektech.
5. Zadání
1. Vyberte aktuální televizní formát z regionu (dokuseriál, dokudrama, scripted reality). Popište, v čem navazuje na mezinárodní standardy a v čem je specificky lokální.
2. Najděte příklad mezinárodní koprodukce se středoevropskou účastí a zhodnoťte, jak se v ní projevuje „národní hlas“.
3. (volitelné) Srovnejte seriál dostupný na HBO/Netflix/Canal+ s lokální televizní produkcí – v čem se liší dramaturgie a estetika?
Doporučená četba:
Web TV as Public Service: The Case of Stream.cz, the East-Central European Answer to YouTube (Dorota Vašíčková and Petr Szczepanik)
