Autorova reflexe zvukoprostorové zkušenosti a tvůrčí záměr:
Po zážitku z nahrávání, při němž jsem hodinu pozorně naslouchal krajině kolem Piechowic a snažil se pozornost svých uší směřovat ke všemu kromě ustavičného širokopásmového šumu, který z údolí vycházel, jsem se rozhodl, že tento šum, dron či prodlevu nemohu ignorovat a pokusím se jej v instrumentaci zachytit tak, aby se jeho otravnost přeměnila v libost, případně libou vždypřítomnost.
Mou nejoblíbenější tóninou je Des dur, předsevzal jsem si tedy, že z onoho pásma vyfiltruji pouze kvartsextakord Des dur (as, des1, f1), který bude klouzat třemi nástroji po téměř celé trvání skladby. Události dějící se v ostatních částech spektra svěřím (zatím nevím jak) ostatním nástrojům. Uvažuji ještě, zda do kompoziční studie zahrnout nějak svůj kašel, provázející celé trvání nahrávky.
Původní myšlenka filtrace šumu v krajině do kvartsextakordu Des dur byla dodržena. V softwaru Spear byl nastaven filtr tak, že byly vymazány všechny frekvence kromě půltónového pásma kolem každého z příslušných tónů (as, des1, f1) – tedy vždy čtvrttón nad a čtvrttón pod tónem. Vzniklý signál software vzhledem ke své podstatě reprezentoval v podobě objevujících se a opět mizejících sinusových vln glissandově se pohybujících v daném rozmezí. Tento signál byl zanesen do partů flétny, houslí a pozounu. Flétna střídavě vytváří tóny des1 a f1 , housle as a f1 a trombon as a des1 (obr. 5).
Důležitým materiálem odvozeným z nahrávky se pak stal kašel. Hapka vyňal tři zakašlání, a ta zanalyzoval opět v softwaru Spear. Nejpodstatnější harmonické složky byly vybrány podle sluchu a rozepsány do nástrojů, čímž vznikly tři prototypické souzvuky (I, II a III). Tyto souzvuky zaznívají v průběhu skladby podle jednoduchého systému odvozeného z distribuce zakašlání v průběhu celé nahrávky.
Zakašlání bylo celkem 21 – minut nahrávky bylo 83. Každému zakašlání Hapka přiřadil hodnotu minuty jeho výskytu (například zakašlání v čase 13′44″ dostalo hodnotu 13 a podobně). Jeho idea byla taková, že každé minutě nahrávky bude odpovídat jeden takt skladby. Bohužel by však skladba byla příliš rozsáhlá, proto se rozhodl minuty 41 až 60 jednoduše ignorovat (zakašlání zůstalo tedy 14).
V taktech, jež odpovídaly minutám obsahujícím kašel, zazněly prototypické souzvuky. Dále byla každému výskytu přiřknuta hodnota odchylky od celého čísla (pro 13′44″ tedy 44) – ty byly nahodile buď záporné, či kladné, v závislosti na tom, zda už nebylo nějaké číslo taktu obsazeno. Od tohoto čísla bylo odvozeno, v kolikáté šestnáctině taktu akord (prototypický souzvuk) zazní (-59 až -30: první šestnáctina, -29 až 0: druhá šestnáctina, 1 až 30: třetí šestnáctina, 31 až 59: čtvrtá šestnáctina). Počet zaznění akordů v taktu stoupá od 1 do 7 a pak klesá od 7 zpět do 1. Uprostřed skladby se tedy vyskytují dva takty, v nichž zazní sedm akordů, na konci a na začátku skladby jsou takty pouze s jedním akordem.
Určení výskytu souzvuků I, II, III proběhlo jednoduše tak, že byla písmena kašlavým taktům přiřazena ve smyčce (když tedy kašlavé takty na začátku byly například 13, 22, 23, 25, 27, byly jim přiřazeny souzvuky I, II, III, I, II a počet zaznění akordů byl 1, 2, 3, 4, 5). Poslední, co bylo odvozeno od odchylky od celého čísla, byly transpozice – a to tak, že se akordy transponovaly vždy o interval, jehož desetinásobek (v počtu půltónů) odpovídal této odchylce. V taktu, kde byla odchylka například 41, se tedy každý další akord ozval o velkou tercii výše (4 půltóny), v taktu, kde byla -32, se ozval každý akord o malou tercii níže než předchozí (-3 půltóny).
Poslední kompoziční vrstva skladby je svěřena klavíru a melodice. Z nahrávky byl vyňat úsek se zpěvem ptáků, v němž byly ořezány všechny frekvence pod 4,5 kHz. Následně byly tyto harmonické složky ptačího zpěvu bez fundamentu šestinásobně zpomaleny a transponovány o dvě oktávy níže. Z tohoto signálu bylo sluchem odvozeno několik melodických idiomů, které právě melodika a klavír ve výsledku hrají. Jejich výskyt je arbitrární – závisí na estetickém úsudku autora.