Hanna Palamarchuk / Анна Паламарчук (2000) se narodila ve městě Vinnycja (ukrajinsky Вінниця) ve střední části Ukrajiny. Aktuálně se věnuje ilustraci a animovanému filmu.
Do České republiky se přestěhovala v roce 2017, hned po střední škole. První rok po příchodu do Česka studovala češtinu a v roce 2018 byla přijata do ateliéru Grafický design 1 na Fakultu umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Během bakalářského studia na FUD byla dobrovolnicí na festivalu Anifilm v Liberci, postupně se začala stále více věnovat animaci, vytvářet krátké animované filmy a videoklipy, v ilustraci začala více experimentovat. Na FUD v Ústí nad Labem ukončila studium bakalářskou prací v roce 2022, graficky upravila a ilustrovala knihy ukrajinského spisovatele Mychajla Mychajlovyča Kocjubynského Stíny zapomenutých předků. Baladický příběh lásky se odehrává v karpatské vesnici a popisuje každodenní, prostý život místních Huculů na pozadí impresivně lyrických popisů horské krajiny. Touto prací se vracela k otázkám ukrajinské identity. Od roku 2022 studuje na pražské UMPRUM v Ateliéru animace a filmu, momentálně pracuje na diplomové práci.
Hanna Palamarchuk se účastnila řady mezinárodních výstav: Turboposter, Poster biennale in Warsaw, International poster competition UNESCO, Poster exhibition Franz Kafka Future of the world in PRAGUE 2021 ad. Na Festivalu ilustrace a komiksu (FIK 2022) vyhrála soutěž v kategorii ilustrace. Její animovaný film From the Past byl vybrán do národní soutěže Czech Horizon Anifilm 2023 a do Denmark’s largest international animation festival,International Animation Festival Fest Anča, LINOLEUM Animation Festival, TrikFilm 2023.
ROZHOVOR LADY HUBATOVÉ-VACKOVÉ
S HANNOU PALAMARCHUK
VEDENÝ E-MAILEM, ČERVENEC 2024
Lada Hubatová-Vacková: Odkud přesně pocházíte? Co se ve vašem rodném městě aktuálně děje? Jste v Praze s rodinou?
Hanna Palamarchuk: Pocházím z města Vinnycia v Ukrajině. V České republice jsem osm let. Rodina bydlí v Ukrajině. Válka bohužel zasáhla všechny občany v mé zemi, a proto moje rodina, stejně jako většina Ukrajinců, aktivně bojuje za svoje svobodu a nezávislost. Do České republiky jsem jela ještě v době míru s cílem naučit se víc a uvolnit svou tvorbu, najít zajímavé řešení pro sebevyjádření a najít sama sebe. Věděla jsem, že Česká republika poskytuje umělcům svobodu a podporuje je, což pro mě bylo a je podstatné.
LHV: Za jakých okolností jste do Prahy přišla a proč jste zvolila UMPRUM?
HP: Na UMPRUM jsem nastoupila na magisterský program do Ateliéru animace a filmu. Před tím jsem vystudovala obor Grafický design na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Během studia na FUD jsem pochopila, že se chci věnovat animaci a filmu a nejlepší místo, kde jsem se to mohla naučit a kde mi mohli v tom pomoci, byl Ateliér animace a filmu na UMPRUM (Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze).
LHV: Jak vnímáte Prahu, Českou republiku? Cítíte se tu dobře? Co je naopak problematické?
HP: Cítím se tu sama sebou. Mám zde hodně přátel a za osm let i hodně vzpomínek. Dospěla jsem tady, proto je pro mě Praha druhým domovem.
LHV: Jak se cítíte na UMPRUM a ve vašem domovském ateliéru? Proč jste se rozhodla konkrétně pro Ateliér animace a filmu?
HP: Hledala jsem místo, které mi poskytne nové příležitosti a rozšíří hranice mých dovedností. Hledala jsem individuální svobodu a myslím, že právě tohle jsem mohla najít v Ateliéru animace a filmu. Můj ateliér je jako moje animační rodina. Vždy tady najdu podporu a pomoc, jak ze strany odborné, tak ze strany osobní. Učitelé a spolužáci jsou pro mě lidi, kteří mě od začátku studia každodenně inspirují. Jsem nejvíc šťastná a vděčná za to, koho jsem tady potkala a mám.
LHV: Popište, čemu se ve své umělecké práci věnujete, o čem v této souvislosti přemýšlíte, jaké postupy ve svých projektech akcentujete. Rozepište se, prosím.
HP: Ve své umělecké práci se věnuji zkoumání techniky koláže. Experimentuji s pohybem a vizuální stránkou v animovaném filmu. Propojují ploškovou animaci s pixilací a snažím se o nacházení nové cesty pro realizaci svých nápadů a příběhů. (Pozn.: Plošková animace je nejstarší animační technika. Spočívá ve skládání jednotlivých snímků z připravených dvourozměrných rekvizit, například obrázků vystříhaných z papíru, nebo tvarů vystříhaných z textilu. Naproti tomu pixilace je technika využívající živé herce jako objekty pro animaci. Herec se vlastně stává živoucí loutkou. Tato technika je často používána při spojování živě hrajících herců s animovanými.) Hlavní je zůstat sám sebou a zachránit si svoji identitu. Jsem si jistá, že skutečná síla je v pravdě, proto se snažím, aby moje práce byla pravdou. Baví mě nejen výsledek, ale i proces, proto každý projekt pro mě je novou výzvou a dobrodružstvím.
Tento rok v zimním semestru jsme na UMPRUM ve spolupráci s Ateliérem designu a digitálních technologií, se studenty Terezou Válkovou, Šimonem Janouškem, Ondřejem Sázavou a Polinou Bakanovou vytvořili ve skupině počítačovou hru s názvem Šichta, která byla představená na festivalech FIK v Ústí nad Labem a České vize v Ústí nad Orlicí.V tomto projektu jsem se podílela na vytvoření designu hry a animaci.
Během studia mám projekty i mimo školní program, například ve spolupráci s Michaelou Režovou jsme pracovaly na dokumentu o Franzi Kafkovi v koprodukci s Arte pod vedením režiséra pavla Šimáka. Pracovala jsem také na animované znělce a redesignu pro celostátní přehlídku filmové tvorby České vize.
LHV: Máte potřebu společensko-politického angažmá ve věci Ukrajiny? Pokud ano, jakou formou se angažujete?
HP: Podle mého názoru nejlepší, jak se angažovat, je být aktivní a pravdivá ve svém umění. Vizuální umění a audiovizuální umění představují silný jazyk, který rezonuje ve společnosti a díky kterému můžu sdělovat svůj message světu.
